V roce 1958 byla zahájena v brněnské Zbrojovce výroba mechanických cestovních psacích strojů.
V roce 1961 jsem nastoupil do OU Zbrojovka na ulici Lazaretní do učení na obor mechanik kancelářských strojů. Po vyučení v roce 1964 jsem začal pracovat v oboru na justáži (ustavení jednotlivých funkcí psacího stroje) v 1. patře provozu Beranka vlevo naproti bývalé hlavní bráně do podniku Zbrojovky. Vyráběly se tam cestovní psací stroje různých barev Consul 231.2, 1531 s černobílou páskou a 235, 236 s dvoubarevnou páskou. Jednalo se o dvousměnný provoz, vedoucím byl Zdeněk Sobotka, bývalý vynikající fotbalista SK Židenice a František Zavřel.
Na provozu pracovalo asi 100 zaměstnanců, převážně žen. Jednalo se o třípásovou výrobu s jednotlivými operacemi montáže psacích strojů. Smontované psací stroje se odvážely na justáž, kde mechanici ustavovali funkce psacího stroje. Dále byly předány vyřizovačkám, které seřizovaly písmena tak, aby stroje správně psaly. Správné funkce psacích strojů pak kontrolovaly pracovnice OTK(oddělení technické kontroly). Odtud odešly stroje na čištění krytů a balení do kufrů na expedici.
Vyrobené psací stroje se expedovaly do celého světa, s klávesnicemi dle jazyka jednotlivých zemí v šedé či slonové barvě. Například Kanada nám posílala obtisky Commodore, které jsme lepili na kryty psacích strojů. Největší úspěch měly naše psací stroje v NSR, kde používali na školách. O zakoupení licence projevil tehdy zájem pan Gericke z Dűsseldorfu, nebylo mu ale vyhověno.
Seřizovači v provozu měli na starosti přidělování práce zaměstnancům a také vliv na jejich prémie. Zde je třeba připomenout jejich jména jako Knoflíček, Hofírek, Štěpánek a Fasura. Z mechaniků justáže Matuszevská, Kuklínková, Škrob, Valouch, Čížek, Hladil, Houbal, Zouhar a pochopitelně mé osoby.
V přízemí provozu Beranka se nacházela galvanovna pro pokovení součástek k psacím strojům a ve 2. patře lakovna, kde se k nim stříkaly různými barvami kryty. Naproti naší výrobny se ještě nacházel provoz výroby kalkulaček Nisa a dálnopisu Siemens v západní licenci. Zde pracoval můj spolužák z učení Machovec. Po absolvování vojenské základní služby jsem se vrátil do stejného provozu, ale do úseku OTK na místo seřizovače, kde jsem měl na starosti přidělování práce pro šest někdy šestnáct žen a přidělování prémií pro ně za odvedenou práci. Kontrolovaly jsme stroje Consul typy 235, 236. Mými kolegy seřizovači byli Fiala a Zouharová. Z pracovníků kontroly nutno vzpomenout jména jako Babjáková, Burešová, Kalábková, Kunderová, Volfová, Studená, Sobotková, Ryzá Helena a Věra, Čížková a také pana Hřebačky. Mým nadřízeným byl František Ryšavý. Do OTK patřil i Jan Bláha. Vedoucím OTK byl Outulný. Po ukončení výroby cestovních mechanických psacích strojů se vyráběl na provozu vozík s válcem ke standartnímu mechanickému psacímu stroji Consul. Také je nutno připomenout, že v odštěpném závodě Zbrojovky na Šumavské ulici se vyráběl už elektrický psací stroj.
V roce 1974 jsem pracoval po zvýšení kvalifikace jako I. kusař. V roce 1975 jsem v n.p. Zbrojovka ukončil pracovní poměr. Příchody do práce do Zbrojovky byly kontrolovány na píchacích hodinách, pětiminutový pozdní příchod byl důvodem k nadpracování půl hodiny. Odchody z práce byly na hlavní bráně kontrolovány včetně kabel i osobní prohlídky vrátnými i ženami.
Po stránce sportovní se každoročně pořádal odborářský fotbalový turnaj mezi
jednotlivými výrobními provozy n.p. Zbrojovky. Hrával se na bývalém škvárovém hřišti Slavoje Na Rybníčku a náš provoz cestovních mechanických psacích strojů ho vždy suverénně vyhrál. Pokud jde o mně, fotbal jsem hrával závodně za Spartak Brno ZJŠ (Závody Jana Švermy – později Zbrojovka) od r. 1961-1964 od žáků po ml. dorost.. Mými spoluhráči byli např. syn Gustava Broma a Jan Kopenec, pozdější mistr republiky ČSSR.
V jiných výrobních provozech Zbrojovky v kalírně pracoval náš fotbalový trenér Šۧťastný a na soustruhu můj spoluhráč Terš.
Ladislav Vitámvás
