Pan Jaroslav (Jerry) Růžička vzpomíná na kamarády ze Zbrojovky a obdivuhodně popisuje uspořádání strojírny téměř do každého detailu:
„Posílám trochu vzpomínání na Strojírnu. Vše se přede mnou jeví jako včerejší den. Je to velice zvláštní, léta rychle běžela, ale časem si já vše ve své paměti vybavuji. Chci vzpomenout strukturu strojírny tak, jak si to po letech pamatuji a střípky dávám dohromady.
Vedoucí strojírny – UNZEITIG (Unca). Od vchodu do haly nalevo oddělení vedoucí DANIS, později to převzal LUNGA a po Uncovi i celé vedení strojírny. POLOUCEK (úžasný člověk), společně jsme se snažili vymyslet a realizovat pro brankáře v ledním hokeji ochranou masku na obličej. Něco z našich společných návrhů bylo realizováno.
Další “partija” byla vedená mistrem BOHMEM. Napravo od vchodu do haly vzpomenu též bratry PODUSKOVY. Mladší pracoval v uzavřeném prostoru kvůli bezpečnosti. Skvělý odborník, přebrušoval všechny soustruhy a jejich “lože”. Dokázal udělat ze starého nové, jak se na generální opravy slušelo a patřilo!
Za ním byla parta pana PODUSKY staršího. V jeho oddělení také pracoval syn mistra Unce a to Karel (doufám, že to s odstupem času píši dobře). Za nimi se nacházela malá dílnička na opravu všech motorů včetně výměn všech ložisek, no prostě generálka. Ta byla umístněná vedle prostoru pana vedoucího KAFONKA. Dál v zadní části na pravé straně, úplně vlevo byla veliká pračka, kde se všechny rozebrané díly ode všech strojů čistily. Vedle byla mala svařovací dílna, kde kraloval „PAN“ JIŘÍ TICHÝ, píši to schválně velkým PAN, vzhledem k tomu, že to byl mistr svého oboru.
A teď ke všem pracovníkům naší strojírny – všichni a píši to znovu a opět – všichni byli odborníci znalí svého řemesla!!!
A abych neopomněl také vzpomenout vazače a naše jeřábnice. Jedna z nich byla paní HEDA TICHA (Jiří a Heda již tady nejsou, oba zahynuli tragicky při autonehodě). Doplňuji, Jirka hrál za Zbrojovku ragby. Dále v prvním poschodí v uličce mezi strojírnou a kovárnou byl sklad natěračů a za nimi měl sklad pan PATAK, později po řadu let sklad řídila paní NEZDARILOVA (mezisklad). A také na doplnění – organizovala skvělé výlety do různých vinných sklepů A věřte, že to tam hřmělo. Moje oblíbená byla „Ked som si som si na hornom konci…“ A mimo jiné, v naší krásné a úžasné Zbrojovce se slavilo cokoliv.
Ještě navazuji – pokračujete chodbou, minete natěrače a také sklad paní Nezdařilové a po projití malé branky přijdete z pravé strany k velkým úschovných bednám (kde byla řádně vedena a označena stará zdemontovaná elektroinstalace čekající na svůj čas). Potom vejdeš do dílny, kterou dříve řídil pan MRKVICA a elektrikář USAK (Slovák, změnil si jméno, kvůli dětem a pak se nakonec oběsil), dále pan ZELINKA, funkcionář – věčně byl na hradě a my museli dohánět jeho nepřítomnost …. tam jsem pracoval též já JAROSLAV RUZICKA a ještě jeden dobry borec pan HERZAN (byl starší).
Po otevření posuvných dveří, které nás oddělovaly od dalších dvou skupin, což byly výtahy – ty měl na starost pan HLOZEK a dále generální opravy strojů, a to jen na místě byly v kompetenci pana MOSSE s PEPOU KASEM. Pan MILAN NOVAK ve strojírně zajištoval přípravu výroby a veškerého elektromateriálu, i pro Vaňkovku, pro pana EMILA HLADIKA – to byl můj strážný anděl co mě zachránil z kasáren v Pohořelicích.
A také tam pracoval – PEPEK CERNY. Později Milan Novák přešel na investice a na nákup strojů pro celou Zbrojovku. Pracoval také na “hradě” (doplňuji, Milan je již po smrti a letos 30. máje to bylo už 1 rok co odešel tam odkud není návratu). Byl to můj dobry přítel! Za celou dobu práce v naší Zbrojovce jsem se většinou setkával s dobrými lidmi.
V natěračské dílně byl vedoucí pan CUMPELIK. Jeho žena pracovala ve výdejně elektro skladu (měla dvě dcery a namlouvala mě jednu z nich. Já byl ale ušajdo před vojnou, tak zájem z mé strany nebyl. Nakonec se prý obě vdaly za bratry, kteří vítězili v kolové). Ve strojírenské kantýně pracovala maminka Jiřího Tichého. Rád vzpomínám též na VLASTU SAMSULU (dožil se 60 a pak bohužel zemřel) úžasný přítel a velice charakterní muž, odmítl proti mně svědčit u soudu (na dálku), protože já žil už mnoho let zde v Austrálii.
Zdravím, Jerry R.“
Pan Jaroslav (Jerry) Růžička ke svým vzpomínkám poskytl taky snímky ze svého archivu. Je na nich se svými kamarády ze Zbrojovky, na jednom jej dokonce vidíme ve třetí řadě zleva v kostkované košili v čase před téměř 40 lety.
Jaroslav (Jerry) Růžička
