Jan Florian byl mechanikem psacích strojů, později předsedou ROH, tedy tehdejších odborů. Ve Zbrojovce byl mezi lety 1957–2005.
Když je vzpomínána historie výrobních programů Zbrojovky, tak je velmi málo uváděna výroba děrnoštítkových strojů Aritma. Tento stav ve mně, bývalém pracovníku Aritmy, vyvolal touhu o této výrobě něco málo napsat a připomenout dosud žijícím bývalým kolegům ta krásná léta. V mém případě je to vzpomínání na „dávná“ léta 1960–1967. Proto se předem omlouvám, pokud čtenář tohoto článku zjistí nějaké nepřesnosti. S informacemi mi pomáhal bývalý spolupracovník, par Burget. Shodli jsme se na tom, že byla chyba, že jsme již dříve tyto události a fotodokumentaci nezaznamenali.
V roce 1958 vznikla výrobně-hospodářská jednotka závody Jana Švermy Brno. Do ní patřila mimo jiné i ARITMA Praha n. p., kde byly děrnoštítkové stroje elektromagnetického systému IBM vyráběny. Aby se v tomto podniku uvolnily kapacity pro začínající výrobu počítačů, tak byla výroba některých druhů strojů ARITMA předána do našeho podniku.
Ukládání dat na děrný štítek a jejich zpracovávaní na děrnoštítkových strojích byl v té době vrchol techniky. Mladší ročníky již asi neznají „štítek“ (tvrzený papír s osmdesáti nebo devadesáti sloupci) s různě vyděrovanými otvory. Kombinace otvorů dávala zadaná data, která byla zpracovávána ve strojně-početních stanicích.
Já jsem se vyučil v roce 1960 jako mechanik kancelářských strojů (KS). Již od druhého ročníku jsme na učilišti montovali psací stroje Zeta 1, na praxi jsme chodili do montáže KS. Práce mě bavila, a tak jsem se do provozu kancelářských strojů těšil. Při rozřazování absolventů učiliště jsem však zjistil, že jsem byl s několika kamarády přidělen do závodu Specielní[u1] výroba (SPV), o kterém jsme pouze věděli, že se tam vyrábí zbraně.
Bylo to zklamání a bral jsem to jako nespravedlivé (vždyť jsem měl výuční list s vyznamenáním). Je to již 59 roků, ale dodnes si živě vzpomínám, jak nás vedli objektem 6a, kde na stolech byly seřazeny vyrobené kulomety. Mně nebylo ještě ani 15 roků. Dovedli nás do zadní části této dílny, kde byla výroba ARITMY, což nám dosud nic neříkalo.
„Staří“ pracovníci nás přijali jako své děti, což jsme věkem a vzhledem také byli. Velmi rád vzpomínám na svého prvního upravovače pana Zdeňka Bártu, mistra Roberta Šotlíka i vrchního mistra pana Trnku. Ve velmi krátkém čase jsem pochopil, že jsem zařazením do výroby Aritmy měl vlastně velké štěstí. Práce byla zajímavá, s nároky také na zámečnickou zručnost, nebyla tak jednotvárná jako na pásové výrobě KS. Výroba podskupin, ve kterých jsem začínal, byla zařazena do vyšších pracovních tříd, než jsme vyučením dosáhli. Vše bylo normováno, ale s výrobou z Prahy nám byly dodány i „pražské“ úkolové normy. I my, nezkušeni mladíci, jsme s jejich plněním neměli žádné problémy, i když úkoláři z nich následně často dost ukrajovali. Také naše výdělky byly zajímavé.
Výroba byla postupně rozšiřována, vyráběno bylo více kusů a nové typy, děrovač 150, přezkoušeč 610, opakovač. S tím samozřejmě přibývalo pracovníků a stávající prostory již nestačily. Proto byla výroba Aritmy přesunuta do 2. poschodí objektu 101 Beranka.
Významná změna nastala rozšířením výroby o nový typ – zakládací reproduktor T 720. Byl to dosud nejnáročnější velký stroj, ovládaný elektromagnetickými relé a magnety, u kterého byly již funkce s možností je programovat propojením kabelů a svorkami. Hmotnost již neznám, ale manipulaci s výrobkem musela provádět podniková manipulační četa. Tento stroj přinesl významnou změnu i pro mě. Pamatuji si, jak za mnou přišel mistr pan Šotlík a zeptal se, jestli si troufnu dělat hlavní montáž a oživení stroje. Chtěl jsem to zkusit. Byla to troufalost, vždyť já měl osobní třídu 4 a práce byla oceněna tehdy nejvyšší třídou 8. Na stroji jsme pracovali ve dvojicích. K tomu, abych uspěl, mi ze začátku pomáhal a měl na mě velký vliv výjimečný člověk, pan Stanislav Švestka, ke kterému jsem byl přidělen. Člověk čestný a zásadový, pečlivý v práci. Tak jsem se zařadil do kamarádské party dalších “justážníků“, pánů Čápa, Zapletala, Holce, Horáka, Nesrsty, Endla, Možného, Uhra, Drlíka, Burgeta, Vacka a dalších. Toto období bylo nejkrásnější v mém dělnickém zařazení.
Po dokončení stroje jsme často vyjížděli na služební cesty předat stroj přímo do strojně-početních stanic. Na testování a zkušební provoz byl týden. Mnohdy již zákazníci nevydrželi čekat na předávku a začali jej využívat Měli jsme s nimi problém. Vzpomínám si, jak nás s panem Nesrstou v Martině posílali místo předávky stroje do Tater, abychom je nezdržovali.
Doba výroby Aritmy ve Zbrojovce byla ukončena v roce 1967 předáním do Letu Kunovice, kde měli nějaký výpadek ve vývoji nového letadla a potřebovali udržet letecké mechaniky ve firmě. Byl mi přidělen jeden jejich pracovník na vyškolení. Za odměnu nás naši žáci pozvali to Letu Kunovice na prohlídku, jejich pilot, který zalétával nová letadla, nám předvedl, co umí. Provětrali jsme nedaleký vinný sklípek u Kunovic a přespali v rodinách.
Po skončení výroby strojů ARITMA jsme byli převedeni do závodu KS, kde byla zahajována nová etapa – výroba elektrických psacích strojů a následně výroba zařízení pro modernější způsob zpracovávání dat prostřednictvím děrné pásky již s využitím elektroniky. To už by ale byla nová kapitola.
Jan Florian
