Ve Zbrojovce pracoval mezi lety 1954–1990 na různých místech od nástrojaře po technologa nářadí až po mistra odborného výcviku.
„V době, kdy jsem byl školák a měl se začít rozhodovat o svém povolání, jsme bydleli ve starých Bohunicích. A náš pan domácí dělal ve Zbrojovce. A jeho syn taky, byla to prostě zbrojovácká rodina. A můj otec s nimi nějak pohovořil a pak mi říká, čoveče, nechceš se učit nástrojařem? Ve Zbrojovce by to šlo. Já souhlasil a šel jsem se učit do Zbrojovky, to byl rok 54. A učil jsem se tři roky. Během učení jsem chodil do Zbrojovky do práce, my měli vždycky týden školu, týden práci. A ve druhém ročníku jsem byl převeden do provozu, vždycky mě dali tam, kde mě potřebovali a k nějakému zkušenějšímu kolegovi. Takže co se týče nářadí a nástrojařiny, já dostal parádní školu.“
„Já jsem se v těch pitomejch puberťáckejch letech hodně zajímal o aeroplány. Mě nezajímaly holky ani peníze, já chtěl lítat. A Zbrojovka vlastnila na letišti v Medlánkách kluzák, větroň, možná i dva, já už nevím. Tak já si během práce vyzkoumal, jak, kde, kdo a co, prostě – jak se tam mezi ně dostat a šlo to jedině přes Svazarm. Svaz pro spolupráci s armádou byla taková politická organizace, měla pod sebou spoustu kroužků a ty byly skoro zadarmo. Takže já jsi za minimální peníz chodil ve svých patnácti, šestnácti letech do všech těch kroužků, které se týkaly lítání. Učili nás tam teorii – aerodynamiku, meteorologii a všechny ty potřebné bláboly a já se musím pochlubit, že jsem zvládl získat v sedmnácti pilotní průkaz. A neplnoletej jsem lítal, sám. Rodiče mi to museli podepsat – otec byl nadšenej, protože on byl prvorepublikovej pilot, maminčin podpis jsme ale museli padělat.“
„Člověk, u kterého jsme bydleli, majitel baráku, měl syna a ten byl mistrem odborného výcviku ve Zbrojovce. A dostal nabídku, aby jel něco dělat na Kubu a bylo potřeba najít za něj náhradu. A on mě dohodil, že prý bych tam u nástrojařů, ve svým oboru, mohl dělat mistra odborného výcviku já. Měl jsem zrovna rozpracovanou střední průmyslovou školu pro pracující, která končila maturitou. Takovou, jaká je v Marečku, podejte mi pero. A ve Zbrojovce mi řekli: „To budeš mít betálný, jako mistr odborného výcviku budeš mít fůru času, budeš si moct studovat, jak chceš. Ale má to háček. Musíš si ještě dodělat pedagogickou „švindl-školu.” Tím mysleli pedagogické minimum, abych mohl dělat ve Zbrojovce Makarenka. Takže já si po večerech dělal průmyslovku a pak jsem se ještě chodil posadit na Poříčí, na to pedagogický minimum. A do toho jsem furt běhal na letiště.“
„Stal jsem mistrem odborného výcviku a byl jsem mezi mistry nejmladší. Takže se mnou každej rok vymetli, coby s vedoucím, pionýrský stanový tábor na Vranově. Mně bylo jedno, že za to mám jen čtrnáct set, protože já tam měl jupí časy. Byl jsem v lese, blbnuli jsme, měl jsem to placené, a ještě jsem šetřil dovolenou!
„Když jsem si dodělal tu večerní průmyslovku, stal jsem se bílým límečkem. Dělal jsem technologa nástrojů. Pak se postavila nová nářaďovna, ta je tam dodnes, no a tam jsem postupoval vejš a vejš, byl jsem konstruktérem měřidel a upínačů, pak jsem byl technolog, kdy jsem se specializoval na lisovací nástroje a formy z umělý hmoty – to je makačka! Tam musíte myslet opačně, negativně. A ještě počítat, že se ten plast o 4 % smrskne… Dnes už se to dělá všechno na počítači, to já měl ještě logáro.“
„Aby měla dělnická třída ve Zbrojovce převahu, muselo být ve Zbrojovce pět dělníků na jeden bílý límeček.“
„Všechno se nedělalo ručně; u zbraní, které šly na trh, tam jela nějaká frézka podle šablony, to nebylo ručně. Ale když si nějakej halipaša nebo šejk objednal, tak pro tyhle případy jsme tam měli stříbrotepce a rytce a další řemeslníky, kteří ty pažby zdobili, a to byly nádherný věci.“
„Na Zbrojovce byla nejlepší ta práce, ta moje profese, která mě strašně bavila. Měli jsme výborný kolektiv a technologicky jsme nepatřili mezi zaostalé. Šli jsme s dobou. Nevázali jsme se na nějaké sovětské Stachanovce. Kupovali se drahé západní technologie, taky jsme přebírali technologie ze Západního Německa, ze Švýcarska, na Západ se jezdilo na školení… my jsme tomu říkali hnojení mozku. Já byl kupříkladu ve Švýcarsku. A to mluvím pořád o totalitě.“
„Zbrojovka patřila mezi nóbl podniky. Kdo byl ve Zbrojovce, byl pan Někdo. Když jste byl nástrojař nebo soustružník ve Zbrojovce, znamenalo to, že umíte.
„Konkurenční výhody Zbrojovky? Zbraně. Lovecké a sportovní. Vojenské se tam dělaly taky, ale nebyly tím hlavním. Dělaly se tam taky ty lepší prototypy traktorů Zetor, ty šly hodně na export, a psací stroje. Ty byly na výši. No a pak dálnopisy. Dnes už to slovo nikdo nezná, ale naše dálnopisy byly jedničky.“
„Uměli jsme udělat bezvadný nářadí, o který byl ve světě zájem. Mluvím teď o nářadí na lisování rotor-statorových plechů pro elektromotory, pro ledničky a tak. Na to jsme byli špička.“
„Ve Zbrojovce se pořád soutěžilo. Tři lidi z kovárny proti třem lidem z nářaďovny a tak. Vědomostní a zručnostní soutěže. A my, naše trojka, jednoho dne vyhráli v nějaké soutěži hlavní cenu – zájezd do NDR! K moři! A jeli jsme a byla to rekreace na ostrově Usedom. V květnu. Kosa jak sviňa. Oni to asi nemohli nikomu udat, tak to dali jako cenu do soutěže. A my jsem se tam poflakovali, byla to teda více méně hlavně opiliáda, koupat se tam nedalo, zima byla příšerná. Odvážlivci šli po kolena a dělali si srandu, že musíme dát bacha na kry a lední medvědy. Tak jsme tam v tý zimě a s alkoholem strávili dva týdny a museli jsme třeba jít na exkurzi do sovětské posádky. Povinně. Tam nám vykládali, jak nás v osmašedesátém zachránili. No prostě rekreace i s politickým školením…
Zbrojovka by mohla jít příkladem i pro mimopracovní činnost zaměstnanců. Jako jeden příklad za všechny to byla velká pomoc při organizování triatlonu Dubový muž. Byl to velký sportovní podnik, který vydržel nepřetržitě mnoho roků. Skromně přiznávám, že jsem se zúčastnil nejméně 10 ročníků. Za zmínku stojí i fotbalové klání mezi nářaďováky a musím vzpomenout také slavné mužstvo TomBoys, ve kterém jsem i já kopl do míče.
Na Zbrojovku nemohu zapomenout…byla to součást mého života….
Miroslav Vencl
