Strojírna – můj příběh

Martin Krejčí

Jmenuji se Martin Krejčí a můj osud byl rozhodnut už v raném mládí, že moje budoucnost je Zbrojovka Brno, jelikož tam v minulosti za 1. republiky pracoval můj děda František Krejčí. Pracoval na osobních vozidlech Z jako automechanik. O jeho působení ve Zbrojovce vím jen to, co jsem se dozvěděl od prvorepublikového automobilového závodníka pana Karla Vlašíma, že můj děda pracoval na Velké ceně na závodech jako hlavní automechanik zbrojováckých vozidel Z. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu, odkud se sice vrátil, ale následně zemřel na tuberkulózu nebo tyfus.

Můj táta Oldřich Krejčí se vyučil ve Zbrojovce Vsetín jako strojní mechanik a v roce 1951 nastoupil do strojírny jako strojní mechanik (zámečník), kde se postupem času vypracoval na vedoucího výdejny nářadí, tam působil až do roku 1993 (odchod do starobního důchodu).

Rád vzpomínám na krásné tábory, kterých jsem se jako dítě účastnil v Rajnochovicích, Baldovci a na podnikové rodinné dovolené strávené ve Strmilově a Karlově a také rád vzpomínám na branné závody ve Vranovském žlebu. Byly to velice hezké dovolené a tábory strávené se zaměstnanci Zbrojovky, které lidi z celého závodu hodně stmelovaly.

V roce 1984 jsem nastoupil na SOÚE Lazaretní 7 do třídy SM1A jako strojní mechanik. V 1. ročníku jsme byli na učilišti v závodě a ve 2. ročníku jsme se stěhovali na nové učiliště na ulici Olomouckou 61. Na teorii jsme chodili do Židenic na Konečného ulici. Na léta učení rád vzpomínám, na lyžařský výcvik v Karlově, na branný tábor na Vranovské přehradě, ve Švýcarské zátoce a ve 3. ročníku na chmelovou brigádu v JZD Líšany u Rakovníka.

V rámci učení jsme chodili na praxi do závodu. Vzpomínám si na hlavňové oddělení pod vedením pana mistra Fanty, následně na motorech, údržbě u pana Vodáka a pak u pana mistra Hrušky, nejvíce se nám ovšem líbila praxe na diskovce pod vedením pana Šáně Mihála.

V roce 1987 jsem nastoupil po vyučení do strojírny, která byla vyhlášená, že do ní nastupují nejlepší z nejlepších učňů. Tímto bych chtěl navázat na pana Jerryho Růžičku a všechny lidi ze strojírny, které popsal, mám v živé paměti, jen bych pana Jerryho poopravil, že paní ze skladu se jmenovala Nešetřilová, nikoliv Nerušilová.

Samozřejmě všechny lidi, co popsal pan Jerry, znám a z jeho názorem se plně ztotožňuji.

Já jsem do strojírny nastoupil do čety pana Svatopluka Trávníčka, kde jsem byl přidělen panu Tondovi Smolkovi, kde jsem se jako každý mladý po vyučení věnoval hlavně zaškrabávání loží soustruhů, fréz a jiných strojů určených na GO (generální oprava). Ze skupiny pana Trávníčka rád vzpomínám na skvělé spolupracovníky pana Stanislava Hofmana, Miloše Šmída, Jiřího Mrkvicu, Pavla Blaňků, Miroslava Hodaně, Karla Prýmu, Alfreda Peřinu a Milada Jandu.

Po roztržce v závodní jídelně s parťákem panem Svatoplukem Trávníčkem jsem přešel do skupiny pod vedením pana Ladislava Nedomy, kde se prováděly generálky soustruhů R5, což byla pro mě škola života ho rozložit do posledního šroubku a následně dát dohromady. Za přátelskou pomoc a předání zkušeností bych chtěl poděkovat panu Stanislavu Němcovi, Františku Ondryášovi, Karlu Batelkovi, Stanislavu Kryslovi, Honzovi Indrovi a Janysu Kuizmidisovi.

V 90. letech jsem byl vyslán do pobočky strojírny Vaňkovka na demontáž velké hoblovky určené ke GO. Vaňkovka na mě udělala velký dojem, připadal jsem si tam jak v minulém století, zvláště při návštěvě kuplovny, která patřila Zetoru Brno. Později v roce 1991 jsem byl vyslán do Tatry Kopřivnice na demontáž linky hlavy válců, kterou jsme pak generálkovali ve Zbrojovce. Továrna Tatra ve mně také zanechala nezapomenutelné dojmy.

Po odchodu pana Jiřího Freiberga jsem působil v dílně elektrikářů pod vedením pana Vlastimila Courala, Jozefa Urbanského (Ušiaka), Jary Holka a mladých hochů pana Radima Peleje a Pavla Jelínka, a věnoval se opravě čerpadel do generálkovaných strojů. Moje poslední působení ve strojírně bylo usazování nových jednoúčelových strojů v nové motorárně ÚŘ3 v Husovicích. V rámci urychlení přesunu do nové motorárny ze strojírny jsem si z domova přivezl kolo skládačku, která mně velice usnadňovala přesuny v rámci podniku. Poté jsem v roce 1993 dostal výpověď pro nadbytečnost s 2 měsíční výpovědní lhůtou. Ve výpovědní lhůtě jsem byl, jak já jsem tomu říkal, tzv. totálně nasazen na zbraně pod knihovnou, kde jsem frézoval součástky na lovecké zbraně. Od té doby mé působení ve

Zbrojovce končí. Později jsem chodil ještě do Zbrojovky, i když jsem tam nepracoval, z nějaké nostalgie do strojírny, která již byla přestěhovaná do nové haly (vedle linky na motory Comau).

Moje poslední vzpomínka na závod Zbrojovka je cca z roku 2005, kdy jsme s tátou sedli do auta a jeli autem do závodu na tzv. spanilou jízdu, kde jsme pomalu projížděli celý areál podniku a vzpomínali na staré dobré časy.

Závěrem bych chtěl říci, že když můj táta viděl, v jakém stavu se závod nachází, měl slzy v očích.

Pevně věřím, že kdyby Zbrojovka nezkrachovala, tak tam pracuji do dnešních dnů.

To, co jsem napsal, je jen stručný výčet mého krátkého působení ve Zbrojovce Brno a omlouvám se úžasným lidem, které mám v hlavě a které jsem v tomto krátkém výčtu opomněl zmínit, ale to už by bylo na knihu, se podělit o všechny zážitky, které jsem prožil ve Zbrojovce Brno.

S úctou Martin Krejčí

Staňte se součástí Fenoménu Zbrojovka

Fakta o historii firmy Zbrojovka jsou známá. Projekt Fenomén Zbrojovka by je ale rád doplnil o emoce, city a zážitky. Sbírá proto životní příběhy pamětníků, kteří byli zaměstnáni ve Zbrojovce Brno. Máte takový? Vyprávěli vám ho rodiče, prarodiče či někdo z okolí? Podělte se o něj s námi! Stanete se spoluautorem nového projektu Fenomén Zbrojovka, pozveme vás na jedinečné setkání pamětníků zaměstnanců bývalé Zbrojovky a váš příběh dokreslí historii města Brna. Svůj příběh pošlete prosím na e-mail fenomenzbrojovka@ticbrno.cz, případně poštou na adresu TIC BRNO, Radnická 365/2, 602 00 Brno nebo odevzdejte na Infocentru pod krokodýlem. Příběh můžete také odeslat pomoci formuláře níže. Děkujeme!

Máte nějaký obrazový materiál z doby svého působení ve Zbrojovce a jste ochoten/ochotna se o něj s námi podělit?

V případě, že odesíláte větší množství příloh, vyčkejte prosím na potvrzovací zprávu (nahrání příloh může trvat až několik minut).

Více o zpracování osobních údajů se dozvíte zde.